NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skutečně neexistuje moc frází, které by se pro popsání nového EP tohoto občasně se scházejícího spolku nedaly zkopírovat z mých nedávných recenzí jiných grindových nahrávek. Sestava absorbující do svých řád i taková jména jako jsou Travis Ryan (CATTLE DECAPITATION) anebo Danny Walker (INTRONAUT) se s tím taktéž příliš moc nepárá, situaci si nijak nekomplikuje a rovněž ani přílišnými experimenty nebrzdí od samého počátku nasazené ostré tempo. Zpomalení se za tu více než čtvrthodinu dočkáme také, a to i včetně jemných kytarových vyhrávek („I Am That“), ale všechny takovéto momenty v duchu nejlepší žánrové tradice slouží jen ke sběru sil k další zběsilé sypačce. Postup, na kterém toho sestava takto disponovaných hudebníků nemůže příliš mnoho zkazit, ale na druhou stranu se ani nespokojuje se servírováním sterilní „akademické“ nudy. Bezejmenná nahrávka sice díru do světa neudělá a nejspíše patřičně uspokojí hlavně fanoušky všeho rychlého a brutálního, ale občasné kolemjdoucí by mohl přesvědčit alespoň skutečně vyvedený těžkotonážní zvuk a kvalitní instrumentace, což ještě stále i v tomto stylu zůstávají hodnoty s přívlastkem přidané.
7 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 17:49
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.